Širi Negari, zavražděna 18. června 2002.
Prosím, přečtěte si její příběh……….




V úterý 18. června 2002 Širi Negari odešla z domova ve čtvrti Gilo v Jeruzalémě do práce. Pracovala v bance až do začátku školního roku, kdy jí začínala škola. V úterý Širi nestihla autobus. Její maminka Ester a bratr Šachar jeli ráno do školy a vzali Širi s sebou, aby jí zkrátili cestu. Širi vystoupila a čekala na autobus, zatímco Ester a Šachar pokračovali v cestě do školy.

Palestinský terorista přistoupil k autobusu na zastávce a téměř zároveň odpálil silnou nálož nesenou v tašce s kousky kovu. Autobus plný dětí jedoucích do školy a úředníků byl vyhozen do povětří. Jeho střecha byla odlomena, takže autobus vypadal jako otevřená krabička od sardinek. Očití svědkové popisovali hrůzné scény po obrovském výbuchu, kouř, kusy autobusu a části lidských těl, které lítaly všude.

Tatínek Širi byl ještě doma. Když zjistil, že došlo k sebevražednému útoku na lince 32A ze čtvrti Gilo, uvědomil si, že Širi pravděpodobně byla v autobuse, a rozběhl se k místu útoku, aby Širi našel. Ze zbytků autobusu byl šokován, měl pocit, že jeho dceři se stalo něco ošklivého. Širi utrpěla těžká vnitřní zranění. Byla odvezena do nemocnice 'Hadassa Ein-Karem'.

Cestou do školy viděli Šachar a Ester mnoho spěchajících sanitek. Když uviděli sanitku s označením 'ZAKA' (což je dobrovolná skupina připravující těla mrtvých na pohřeb), otočila Ester auto a vracela se k místu, kde Širi vysadila. Později dostala Ester zprávu, že Širi byla zraněna. Odjela do nemocnice, kde se setkala s manželem.

Pracovníci záchranného týmu, kteří pečovali o Širi, řekli, že Širi byla klidná i přes těžká zranění a velice traumatizující zážitek, kterým prošla. Chápala, co se stalo a spolupracovala při pokusech udržet ji při vědomí. Řekla správně své osobní údaje, popsala své bolesti a natáhla ruku, aby mohla dostat infuzi. Paramedici oznamovali Širi, kde se právě nachází a popisovali Širi známá místa Jeruzaléma na cestě do nemocnice. Po příjezdu byla Širi přepravena na operační sál, kde se chirurgové snažili zastavit vnitřní krvácení způsobené smrtonosnou silou výbuchu.

My, rodina Širi, jsme se začali scházet před operačním sálem. Doufali jsme, že Širi přežije tuto noční můru. Modlili jsme se za její život. Ten den jsme si volali, jako to dělají všichni blízcí v Jeruzalémě v těchto šílených dnech, abychom se ujistili, že jsou všichni v pořádku. "Širi je těžce raněná. Širi je na operačním sále. Díky Bohu je stále naživu.…".

Širi zemřela na operačním stole. Nemyslitelné se stalo. Naše Širi – Ta oslňující, krásná, jemná a šťastná dívka je teď mrtvá. Zavražděná. Proč právě ona?

Už jen pomyšlení na rozdíl mezi nevinností, krásou a dobrotou jejího života a brutální, krutou a zlou podstatou její smrti nahání strach.

Zůstali jsme ještě chvilku v nemocnici po zprávě o smrti Širi. Nejdřív příliš omráčení, než abychom se mohli pohnout. Pak jsme se šli podívat na Širi naposled. Byla úžasná jako vždy, její obličej byl až na několik kousků šrapnelu, které prošly její kůží, téměř nedotčen. Měli bychom být vděční za takové milosrdenství v těchto strašných dnech. Její dlouhé zlaté vlasy, symbol toho, čím byla pro všechny, byly nyní trochu ohořelé od ohně, který následoval po výbuchu.

Všichni jsme čekali na bratra Širi, který zrovna začal základní vojenskou službu. Měl se přijít rozloučit se svojí sestrou.

Širi byla pochována u hrobu jejího dědečka na hřbitově 'Har Hamenuchot'. Na pohřbu se setkala celá rodina a mnoho přátel Širi.


"Pro Cijon nebudu mlčet a pro Jeruzalém nebudu mít klid, dokud nevyjde jak záře jeho spravedlnost a jeho spása jako pochodeň nezaplane." Izajáš 62:1.