Ronny Yifrach
Milý profesore Rose,
četl jsem váš dopis, který volá po bojkotu mých dětí,
přátel, mé země a mne
samého a jistota, která vyzařuje z vašich slov, na mne
velmi zapůsobila. Byl
jsem přesvědčen, že věříte v to, co píšete, a že za
tím vším nejsou žádné
skryté „zájmy“. Věřím, že se jedná pouze o nevinný
omyl. To, co víte, víte z
médií a ne z vlastní zkušenosti v poli, neviděl jste
to na vlastní oči.
Palestinci nás očividně porážejí v té nejdůležitější
bitvě, v bitvě o veřejné mínění. O
nás se ví, že jsme na tomto poli slabí, zatímco
Palestinci odvádějí v této
oblasti skvělou práci.
Položím vám otázku. RAF bombardovala 13. února 1945
Drážďany, zabila 50 000
– 100 000 (dle zdroje) německých CIVILISTŮ, většinou
žen, dětí, nemluvňat a
starých lidí. Muži byli na válečném poli. Stalo se to
méně než 3 měsíce před
tím, než se Němci vzdali, kdy již bylo zcela jasné, že
Německo kolabuje,
ruská vojska byla již na německém území a neexistovala
žádná síla schopná je
zastavit.
Historici to vysvětlují závodem mezi Spojenci a Rusy o
to, kdo získá po
válce větší část německého území. Umíte si představit
tisíce nevinných dětí,
které uhořely, když volaly své hořící matky, jako cínoví
vojáčci na šachovnici hrymnohem větší než byly ony?
Požadoval po válce jediný britský občan, aby byl
velitel Harris z RAF za
tuto brutální a zbytečnou akci postaven před soud?
Ne.
A proč?
Protože byla válka a ve válce se strašné věci prostě
stávají. Ještě
důležitější byl pocit, že si Němci vlastně zaslouží,
aby byli potrestáni za
bombardování Londýna. Je to nemorální, nespravedlivé,
ale všichni to
akceptovali.
Byl jsem pilotem Izraelských leteckých sil a musím
zcela jednoznačně říci,
že izraelští piloti by takový krutý a nelidský rozkaz
odmítli vykonat.
Překvapen? Budete ještě více. Má dcera je nyní v
armádě a jejím úkolem je
naučit vojáky z nižších socio-ekonomických vrstev
morálním standardům
izraelských obranných sil, jenž jsou, dle mého názoru,
nejvyšší na světě.
Bojoval jsem ve třech válkách a musím vám říci, že
rozdíl mezi tím, co se
skutečně dělo a tím, jak to vnímá západní svět, je
obrovský.
Zatímco v USA jsou postoje celkem vyvážené, je Evropa
stále líhní skrytého
antisemitismu (přesněji antijudaismu) a evropská média
se tradičně staví
proti nám.
Vy jste vědec. Myslím, že vaše vzdělání je založeno na
faktech. Vědeckou
teorii nelze založit na šeptandě, propagandě,
nepodložených zprávách či na
svých přáních. Proč tedy vytváříte politickou pozici
na takových
předpokladech, jaké by jste si pro svou vědeckou práci
netroufal použít?
Očividně vás nepřesvědčím skutečnostmi o nichž vím, že
jsou pravdivé, ale
které nemohu dokázat. Zcela správně by jste je
považoval za nevyváženou
„pravdu“.
Ale můžete sám posoudit všeobecně dobře známá fakta.
Rád bych jich několik
vyzdvihnul.
Bývalý ministerský předseda Ehud Barak nabídl
Arafatovi v Camp Davidu mírový
proces zahrnující palestinský stát na 97% území
okupovaných v roce 1967 a
další 3% izraelského území jako kompenzaci. Na oplátku
požadoval pouze, aby
Palestinci vyhlásili konec konfliktu. Smyslem této
nabídky bylo rozdělit
území mezi tyto dva národy (v mých očích jediné možné
řešení). Ale Arafat
odmítl. Požadoval návrat palestinských uprchlíků z
roku 1948 do izraelských
měst. Smysl tohoto požadavku je jasný, konec státu
Izrael. Nejen zemi
rozdělit, nýbrž se jí zcela vzdát.
Divil by jste se, že nechci spáchat sebevraždu? Po
tom, co jste nám vy,
Evropané, udělali před šedesáti lety? Můj otec a
tchýně prošli Osvětimí.
Stále mají na svých pažích modrá čísla. Oba dva tam
ztratili své celé
rodiny. Oba viděli vyletět komínem více než milion
Židů. Oba dva viděli
přelétat nad Osvětimí každý den americké a britské
bombardéry. Po válce se
dozvěděli, že Američané i Britové velmi dobře věděli,
co se tam dole děje.
Mohli tento stroj na zabíjení zastavit, ale neudělali
to, protože měli jinou
„práci“.
Takže, když jsme odmítli vzdát se celé naší země (byli
jsme připraveni vzdát
se poloviny), o které každý seriózní historik řekne,
že na ni máme právo o
nic menší než Palestinci. Když Arafat chtěl při
jednání získat víc začal s
initifádou.
Nebyla to válka proti vojákům. Bylo to chladnokrevné
vraždění civilistů v
restauracích, supermarketech, školách a autobusech.
Víte kolik Izraelců bylo
zabito při těchto sebevražedných bombových útocích?
Více než 400!
A více než 90 % z nich byli civilisté. Mnoho dětí a
nemluvňat! Naše životy
se změnily v horor. Každý autobus, každý obchod se
mohou stát pastí. A co
udělaly Spojené státy a Velká Británie, když se
dozvěděly, že se v
Afgánistánu skrývá velký terorista? Začaly ho ze
vzduch bombardovat. Aby
neriskovali ani jeden americký či britský posvátný
život. Tisíce obyvatel
Afgánistánu muselo zemřít pro záchranu životů vašich
vojáků. Velmi
nemorální. Velmi kruté. A co děláme my v Dženinu
abychom předešli zabíjení
palestinských civilistů? Posíláme tam naše vojáky, aby
nalezli teroristy,
zavřeli je do vězení, a aby zabili ty, kteří proti nim
budou bojovat.
Bombardovali jsme to místo ze vzduchu? Ne.
Můj přítel tam byl a vykládal mi, že naši vojáci
toužili po útoku ze
vzduchu, který by zničil poslední komplex, z kterého
proti nám bojovali
stovky teroristů (vzpomínáte si na Drážďany?). Ale
odpověď zněla NE. Jsou
tam civilisté. Běžte tam po svých. Při této akci
zemřelo 20 vojáků. A co za
to? Hysterická propaganda ze strany Palestinců,
hovořící o masakru, který se
nikdy nestal, a které Vy věříte.
Měli bychom se vrátit k jednacímu stolu. Ale nejprve
musíme vykořenit
terorismus (tak jako vy to stále děláte v Afgánistánu,
připomínám).
Naneštěstí nemůžeme vůdce teroristů poslat do exilu,
protože lidé jako vy
jej podporují. Podezřívám vás, že byste podporovali i
Bin Ládina, pokud by
jeho jediným terčem byly životy Židů.
Arafat není teroristou o nic méně než Bin Ládin.
Přečtěte si na internetu o
jeho minulosti. Byl teroristou 35 let a jeho mozek je
již tak silně
„naprogramován“, že už nemůže myslet jinak. Slyšeli
jste ho v poslední době
volat k jeho lidem (arabsky, ne anglicky) po dalších
mučednících? Máte
nějaké vysvětlení pro to, proč v odpověď na velkorysou
nabídku míru znovu
začal s teroristickými útoky? Souhlasím s tím, že
Šaron má špatnou reputaci,
a souhlasím s tím, že svět se k němu chová podezíravě.
Ale nyní jsme ve
válce za své životy a Šaron může být mužem na svém
místě ve správnou dobu.
Očekávám, že se po skončení bojů vrátí zpět k
jednacímu stolu s velkorysou
nabídkou, nebo že se vrátí domů (stejně jako jste vy
Britové podporovali
Churchilla jen pokud se bojovalo a v momentě, kdy jste
měli vítězství v
kapse, jste ho vykopli).
Tak vás tedy, můj drahý profesore, vyzývám, postavte
se i k tomuto problému
vědecky, naslouchejte oběma stranám (pokud nejste
skrytým antisemitou),
berte v potaz, že umění propagandy může lidi velmi
zmást (vzpomínáte si na
Goebbelse, který mátl celý svět po mnoho let?),
přestaňte podporovat
terorismus a dejte mým dětem férovou šanci žít v míru
na polovině jejich
historické vlasti.
To co nyní děláte je, že nás zabíjíte mírně/pomalu
(killing me softly- je
písnička), ale přece nás zabíjíte.
Váš
Ronny Yifrach
Izrael