Ronny Yifrach

Milý profesore Rose,

četl jsem váš dopis, který volá po bojkotu mých dětí, přátel, mé země a mne samého a jistota, která vyzařuje z vašich slov, na mne velmi zapůsobila. Byl jsem přesvědčen, že věříte v to, co píšete, a že za tím vším nejsou žádné skryté „zájmy“. Věřím, že se jedná pouze o nevinný omyl. To, co víte, víte z médií a ne z vlastní zkušenosti v poli, neviděl jste to na vlastní oči.

Palestinci nás očividně porážejí v té nejdůležitější bitvě, v bitvě o veřejné mínění. O nás se ví, že jsme na tomto poli slabí, zatímco Palestinci odvádějí v této oblasti skvělou práci.

Položím vám otázku. RAF bombardovala 13. února 1945 Drážďany, zabila 50 000 – 100 000 (dle zdroje) německých CIVILISTŮ, většinou žen, dětí, nemluvňat a starých lidí. Muži byli na válečném poli. Stalo se to méně než 3 měsíce před tím, než se Němci vzdali, kdy již bylo zcela jasné, že Německo kolabuje, ruská vojska byla již na německém území a neexistovala žádná síla schopná je zastavit.

Historici to vysvětlují závodem mezi Spojenci a Rusy o to, kdo získá po válce větší část německého území. Umíte si představit tisíce nevinných dětí, které uhořely, když volaly své hořící matky, jako cínoví vojáčci na šachovnici hrymnohem větší než byly ony?

Požadoval po válce jediný britský občan, aby byl velitel Harris z RAF za tuto brutální a zbytečnou akci postaven před soud?

Ne.

A proč?

Protože byla válka a ve válce se strašné věci prostě stávají. Ještě důležitější byl pocit, že si Němci vlastně zaslouží, aby byli potrestáni za bombardování Londýna. Je to nemorální, nespravedlivé, ale všichni to akceptovali.

Byl jsem pilotem Izraelských leteckých sil a musím zcela jednoznačně říci, že izraelští piloti by takový krutý a nelidský rozkaz odmítli vykonat. Překvapen? Budete ještě více. Má dcera je nyní v armádě a jejím úkolem je naučit vojáky z nižších socio-ekonomických vrstev morálním standardům izraelských obranných sil, jenž jsou, dle mého názoru, nejvyšší na světě.

Bojoval jsem ve třech válkách a musím vám říci, že rozdíl mezi tím, co se skutečně dělo a tím, jak to vnímá západní svět, je obrovský.

Zatímco v USA jsou postoje celkem vyvážené, je Evropa stále líhní skrytého antisemitismu (přesněji antijudaismu) a evropská média se tradičně staví proti nám.

Vy jste vědec. Myslím, že vaše vzdělání je založeno na faktech. Vědeckou teorii nelze založit na šeptandě, propagandě, nepodložených zprávách či na svých přáních. Proč tedy vytváříte politickou pozici na takových předpokladech, jaké by jste si pro svou vědeckou práci netroufal použít?

Očividně vás nepřesvědčím skutečnostmi o nichž vím, že jsou pravdivé, ale které nemohu dokázat. Zcela správně by jste je považoval za nevyváženou „pravdu“.

Ale můžete sám posoudit všeobecně dobře známá fakta. Rád bych jich několik vyzdvihnul.

Bývalý ministerský předseda Ehud Barak nabídl Arafatovi v Camp Davidu mírový proces zahrnující palestinský stát na 97% území okupovaných v roce 1967 a další 3% izraelského území jako kompenzaci. Na oplátku požadoval pouze, aby Palestinci vyhlásili konec konfliktu. Smyslem této nabídky bylo rozdělit území mezi tyto dva národy (v mých očích jediné možné řešení). Ale Arafat odmítl. Požadoval návrat palestinských uprchlíků z roku 1948 do izraelských měst. Smysl tohoto požadavku je jasný, konec státu Izrael. Nejen zemi rozdělit, nýbrž se jí zcela vzdát.

Divil by jste se, že nechci spáchat sebevraždu? Po tom, co jste nám vy, Evropané, udělali před šedesáti lety? Můj otec a tchýně prošli Osvětimí. Stále mají na svých pažích modrá čísla. Oba dva tam ztratili své celé rodiny. Oba viděli vyletět komínem více než milion Židů. Oba dva viděli přelétat nad Osvětimí každý den americké a britské bombardéry. Po válce se dozvěděli, že Američané i Britové velmi dobře věděli, co se tam dole děje. Mohli tento stroj na zabíjení zastavit, ale neudělali to, protože měli jinou „práci“.

Takže, když jsme odmítli vzdát se celé naší země (byli jsme připraveni vzdát se poloviny), o které každý seriózní historik řekne, že na ni máme právo o nic menší než Palestinci. Když Arafat chtěl při jednání získat víc začal s initifádou.

Nebyla to válka proti vojákům. Bylo to chladnokrevné vraždění civilistů v restauracích, supermarketech, školách a autobusech. Víte kolik Izraelců bylo zabito při těchto sebevražedných bombových útocích? Více než 400! A více než 90 % z nich byli civilisté. Mnoho dětí a nemluvňat! Naše životy se změnily v horor. Každý autobus, každý obchod se mohou stát pastí. A co udělaly Spojené státy a Velká Británie, když se dozvěděly, že se v Afgánistánu skrývá velký terorista? Začaly ho ze vzduch bombardovat. Aby neriskovali ani jeden americký či britský posvátný život. Tisíce obyvatel Afgánistánu muselo zemřít pro záchranu životů vašich vojáků. Velmi nemorální. Velmi kruté. A co děláme my v Dženinu abychom předešli zabíjení palestinských civilistů? Posíláme tam naše vojáky, aby nalezli teroristy, zavřeli je do vězení, a aby zabili ty, kteří proti nim budou bojovat. Bombardovali jsme to místo ze vzduchu? Ne.

Můj přítel tam byl a vykládal mi, že naši vojáci toužili po útoku ze vzduchu, který by zničil poslední komplex, z kterého proti nám bojovali stovky teroristů (vzpomínáte si na Drážďany?). Ale odpověď zněla NE. Jsou tam civilisté. Běžte tam po svých. Při této akci zemřelo 20 vojáků. A co za to? Hysterická propaganda ze strany Palestinců, hovořící o masakru, který se nikdy nestal, a které Vy věříte. Měli bychom se vrátit k jednacímu stolu. Ale nejprve musíme vykořenit terorismus (tak jako vy to stále děláte v Afgánistánu, připomínám). Naneštěstí nemůžeme vůdce teroristů poslat do exilu, protože lidé jako vy jej podporují. Podezřívám vás, že byste podporovali i Bin Ládina, pokud by jeho jediným terčem byly životy Židů.

Arafat není teroristou o nic méně než Bin Ládin. Přečtěte si na internetu o jeho minulosti. Byl teroristou 35 let a jeho mozek je již tak silně „naprogramován“, že už nemůže myslet jinak. Slyšeli jste ho v poslední době volat k jeho lidem (arabsky, ne anglicky) po dalších mučednících? Máte nějaké vysvětlení pro to, proč v odpověď na velkorysou nabídku míru znovu začal s teroristickými útoky? Souhlasím s tím, že Šaron má špatnou reputaci, a souhlasím s tím, že svět se k němu chová podezíravě. Ale nyní jsme ve válce za své životy a Šaron může být mužem na svém místě ve správnou dobu. Očekávám, že se po skončení bojů vrátí zpět k jednacímu stolu s velkorysou nabídkou, nebo že se vrátí domů (stejně jako jste vy Britové podporovali Churchilla jen pokud se bojovalo a v momentě, kdy jste měli vítězství v kapse, jste ho vykopli).

Tak vás tedy, můj drahý profesore, vyzývám, postavte se i k tomuto problému vědecky, naslouchejte oběma stranám (pokud nejste skrytým antisemitou), berte v potaz, že umění propagandy může lidi velmi zmást (vzpomínáte si na Goebbelse, který mátl celý svět po mnoho let?), přestaňte podporovat terorismus a dejte mým dětem férovou šanci žít v míru na polovině jejich historické vlasti.

To co nyní děláte je, že nás zabíjíte mírně/pomalu (killing me softly- je písnička), ale přece nás zabíjíte.

Váš

Ronny Yifrach
Izrael